|
|
||||
|
Nové články Zpravodajství Kronika PORGská Ankety Rozhovory Výkřiky do tmy Knižní koutek Počítačové hry Praskající bubínky Literární patvary Křeče bránice Ostatní články Fotografie Downloady Freeware hry Programy Wallpapery Zajímavé odkazy Adresář e-mailů Redakce Echa Obsahy |
Druhý domov: Černá labuť
Vítám vás, milí čtenáři, u dalšího pokračování ne zrovna pravidelné rubriky.
Jsou dny, kdy je vaše mysl obestřena temnotou, kdy deprese neúprosně barví obraz světa a nic nemá smysl. V takových dnech vyhledává jedinec na pokraji zoufalství podniky nevalné pověsti, temná křivolaká doupata ve sklepeních, plná ztracených existencí a vůně marihuany. Jindy jsou zase období, kdy toužíme po halasné společnosti v restauracích s vysokými stropy a dlouhými, nerozbitnými stoly. Někdy odcházíme do lepších kaváren, ukrást si mezi svištícími číšníky aspoň na chvíli pocit, že jsme třeba Seiferti. A někdy přijde den, kdy naše mysl zatouží osvobodit se od stěn domů, shlédnout shovívavě a s nadhledem na svět, v němž žije. Být filosoficky, sociálně a snad i morálně na výši. Tehdy člověk vyhledává rozhledny. Nebo vysoko položené kavárny.
Cestu do Café Galerie Černá labuť lze vpravdě nazvat extatickou zkušeností. Podoben úzkému hrdlu mateřského lůna krčí se vchod do ní mezi Bílou labutí a podezřelým knihkupectvím. Sama vstupní hala se maskuje jako úřednická vrátnice nic nenasvědčuje přítomnosti Ráje a poutník musí přemoci sám sebe, popřít veškerou dosavadní zkušenost, aby sebral odvahu postupovat dál do něčeho, co nejvíc připomíná kanceláře banky.
Zvyklá vás už na začátku Kerberos, mající formu policisty ve vrátnici. Oblafnete ho sebevědomým „Dobrý den“, kterým hlavně sami sebe přesvědčíte o tom, že jste tu oprávněně. Než stihne Kerber zareagovat, budete si už sebevědomě přivolávat výtah a propadat panice, že místo do kavárny lezete do soukromých kanceláří nějaké hodně významné instituce. Hlavou vám budou vířit divoké katastrofické scénáře. Nuže, užijte si je. Ten strach je součástí zkoušky.
Ve výtahu se vám dostane prvního potvrzení, že jste na správné cestě. Vedle místa, kde by měl být knoflík pro deváté patro, bude malá cedulka „Café Galerie Černá labuť“. Nenecháte se zmást a pojedete do osmého.
Cesta výtahem je onen eliadovský „úzký přechod mezi dvěma světy“. Mohl by být také oním tunelem z posmrtných zážitků. Jisté je, že po dlouhé cestě tmou přichází světlo.
Osmé patro, dveře se otevírají, obejít poslední roh a… Před vámi se prostírá místo nejbližší slunci. Kavárna, jež se dotýká nebes, kavárna, kde se normální smrtelníci stýkají s bohy a společně se posmívají hemžení ubožáků tam dole.
Výhoda osmi pater je znát. V této části Prahy není jiné přirozené místo výhledu a pohled ze střechy Černé labutě je tudíž velmi netradiční. Dominantou jsou střechy, pavláčky a půdní byty Nového Města. Překvapí vás, kolik lidí bydlí na střechách a jak moc pěstují takoví lidé květiny. Do příkopů ulic není vidět, nahoře panuje opravdu božské ticho. Tradiční dominanty Prahy jsou zakryty nebo jsou vidět z nezvyklých úhlů. Panorama Prahy tak i pro znuděné oči Pražáka získává zajímavou podobu. Jenom žižkovská věž zůstává, i když je milosrdně odsunuta až na okraj celého panoramatu – musíte ji chvilku hledat. Až jí na obzoru najdete, potěší vás jako stará přítelkyně v záplavě neznámých tvarů. Proto se kochejte a kochejte, bodejte prstíky do vzduchu ukazujíce si jednotlivé památky a potom, znaveni tou nádherou, usedněte ke kávě.
Černá labuť oplývá všemi výhodami dobré kavárny (v naší rubrice bychom si ani nedovolili nabídnout kavárnu těmi výhodami neoplývající), to znamená: dobrá káva za dvacet korun, servírovaná jak se patří (navíc s malou ČOKOLÁDIČKOU!), výběr vín i čajů, klidné, studijní prostředí a obsluha, která nechce, abyste utráceli, nýbrž abyste ji neobtěžovali, kterýžto přístup se nejvíce hodí právě nemajetným studentům. Jedinou nevýhodou je snad zavírací doba už v šest hodin, ale s tím se musí správný kavárenský povaleč zkrátka smířit. Protože má Černá labuť část venkovní, prosklenou i vnitřní, lze se výhleden kochat i za sychravého počasí, případně s sebou vzít i přítele trpícího závratí. V této oáze klidu a laciné kávy můžete trávit celé hodiny nikým nerušeni, neboť návštěvnost není, vzhledem k obtížnému přístupu, příliš velká.
Začínali jsme myšlenkami na výstup vzhůru, posměchem světskému hemžení a touhou po nadhledu. Dovolte mi proto se na závěr snížit k čistě přízemním myšlenkám a skončit pobídkou, možná morálním apelem: Choďte do Černé labutě, protože káva je tam levná, hostů málo a pronájem jistě drahý. Choďte tam podporovat toho génia-majitele, aby nemusel zkrachovat a ta krásná terasa nesloužila jen pro soukromé párty.
Autorka článku: Eva Šťastná |